Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Tichý svět-1.Část

10. 6. 2012

 V malé posteli ve vcelku útulném pokoji spal chlapec. Měl přes sebe přehozenou peřinu a jediné co bylo vidět, byla čupřina blonďatých vlasů. Klidně oddechoval, když z pod přikrývky vytáhnul hubenou ruku s černým náramkem podobným potítku s hodinkami, který se do pár minut rozvibroval a chlapce probudil.

Se zamrčením se malá postava chlapce pod přikrývkou zavrtěla a zašátrala druhou rukou po náramku, aby ho vypnul, když si uvědomil, že je pondělí a musí do práce. Posadil se a s dlouhým zívnutím se protáhnul. Ještě chvilku jen tak seděl, než se mu víčka zatřepotala a na svět se konečně podívaly nebesky modré oči. Trochu neochotně se zvednul a vypotácel se do koupelny.

S rohlíkem v puse sebral ze stolu klíčky a oblékl si vestu. Sice bylo jaro, ale venku bylo ještě pořád chladno. Když už opouštěl byt, vzpomněl si, že nechal ve vnitř sluchátka. Vrátil se pro ně a zrovna si je dal do uší. Druhý konec ale nedal do žádného přehrávače, jenom si ho strčil do kapsy u džínů a konečně byt zamkl. Na tenhle trik se sluchátky přišel už dávno. Když se měl v uších, nikdo na něj zbytečně nemluvil, když byl otočený zády. Stejně by nikoho neslyšel. Takhle se mohl vymluvit na hlasitou hudbu, aby každý hned nevěděl o jeho handicapu. Nesnášel lítost. Hlavně, když někdo litoval jeho. Venku ještě dojedl rohlík a utíkal na vlak.

Sotva vstoupil do velkých prosklených dveří modelingové firmy s názvem „Fashion“, hned se vedle něj objevila žena s drdolem a přísným pohledem.

„Elene, dnes se bude fotit pro Fantastic. Máš za úkol oblékat Samuela Richardsona.“ Prohlásila hlasem, nepřijímajícím námitky a poposunula si blůzku u kostýmku.

„Cože? Toho top modela? On nakonec dorazí?“ Rozzářili se Elenovi oči. Nejenže časopis Fantastic byl velice prestižní, ještě k tomu má možnost oblékat tak krásného modela jako je Samuel, to je snad sen.

„Ano, přece jenom souhlasil.“ Pokývala žena hlavou. „Jestli to zvrtáš, tak letíš! Je to velmi důležité, rozumíme si?“ Podívala se Elenovi zpříma do očí.

„Nebojte, zvládnu to.“ Zazubil se mladík a poklepal si hrdinsky na rameno.

„A sundej si ty blbosti.“ Poklepala si tužkou na ucho a odešla.

Elen se znova usmál a zapadl za jedny dveře do svého království látek a všech dalších vymožeností.

 

 

Ráno Samuelovi zavolala jeho agentka, že bude muset jít nafotit fotky pro časopis Fantastic do modelingové firmy „Fashion“.

Focení byl celý jeho život a před fotoaparátem si připadal sám sebou. Nikdy si nemyslel, že se stane modelem a tisíce fanoušků budou obdivovat jeho krásné tělo, na kterém tak tvrdě pracuje dvě hodiny denně. Měl krásnou přítelkyni, která shodou náhod pracovala ve stejném oboru jako on. Potkali se v práci a ona ho prostě sbalila a na nic se ho neptala. Bavili se pořád jenom o práci, Alexis se snad o ničem jiném bavit neuměla.

Když se paní učitelka dětí ptala ve druhé třídě, čím budou až dospějí, každý chtěl dělat něco užitečného jako být například doktor nebo hasič. Žádné z dětí neříkalo povolání jako herec a model. Chtěly dělat něco dobrého pro ostatní, ale doba se mění. Dnes je skoro každý model a fotí fotky pro časopis. Jenom ti nejlepší se však dostanou na obálku časopisu „Fantastic“. 

Jel limuzínou k budově společnosti, kde se mělo fotit. Vypadalo to moderně a nově. Všechno se lesklo a zářilo novotou.

Když vešel do haly kývl na pěknou recepční až chudák slečna vypískla a málem z toho, že ho spatřila omdlela. Přišel k ní a znovu nasadil oslňující úsměv.

„Kde bych prosím našel fotografický ateliér?“

„Po-po schodech a vlevo.“ Vykoktala ze sebe neohrabaně recepční.

„Mockrát děkuji.“ Elegantně se uklonil a odešel.

Jediné v co doufal, byl dobrý stylista.

Poslali ho za nějakým Elenem. Chlap s knírkem ukázal na mladého kluka, co se probíral oblečením.

Vydal se k němu.

„Mohli bychom začít? Čas letí a musíme všechno stihnout, mám být za dvě hodiny jinde.“ Neodpověděl.

„Nedělejte, že mě neslyšíte. Řeknete mi konečně co si mám obléct, nebo tu budu stát a mluvit sám se sebou  jako idiot?“ Byl rozčilený. Co si o sobě ten Elen myslí? Naštvaně mu poklepal na rameno.

 

 

 Blonďatý mladík naprosto zabraný do své práce si ani nevšimnul, že za ním někdo stojí. Když mu na rameno s čista jasna dopadla velká ruka, leknutím málem vyletěl z kůže. Ohnal se kovovým ramínkem, které držel v ruce a Samuel tak tak stačil uhnout. Když si Elen konečně všimnul, kdo že před ním stojí, vytřeštil oči. Samotný vážený top model ho propaloval rozezleným pohledem.

„Můžete mi říct, co je to za debilní nápad nosit v práci sluchátka?“ Mluvil rychle a naštvaně. Elen se bázlivě díval na ty krásně tvarované rty a snažil se pochytit slova. Jen doufal, že dobře rozumí.

„Ne to...“ Vyndal si Elen sluchátka z uší a pokusil se objasnit svoje počínání, ale naštvaný Samuel ho nenechal promluvit.

„Nezajímají mě vaše důvody. Nemám moc času, takže mě hned oblečte a ušetřete si zbytečné řeči.“ Zavrčel Samuel a svlékl si bundu.

„Ale já-“ Sledoval ho vytřeštěný mladík a snažil se najít správná slova.

„Nerozuměl jste? Panebože, jste snad hluchý, nebo co?“ Odfrknul si Samuel a sundal si taky upnuté černé tričko. Elenovi se tak naskytl výhled na krásně tvarované tělo, na které spadaly dlouhé, modrošedé vlasy.

„Vlastně-“

„Kde mám oblečení?“ Stočil na chlapce ledově šedé oči, plné zloby.

„Tady.“ Nesnažil se už Elen a prostě mu podal bílé tričko a bundu podobnou těm, které dřív nosili generálové v bitvách.

Samuel se otočil a začal si oblékat tričko. Elen se jen modlil, aby nic neříkal, protože by se mohl rozčílit ještě víc, když mu zase neodpoví. Úsměv, který už od rána zdobil jeho tvář se Samuelovým příchodem zmizel a vystřídal ho smutný škleb. Jak mohl udělat tak špatný dojem? A co je to za chlapa bože? Ani si nic nenechá vysvětlit, velice ho zklamal. Položil na židli vedle Samuela kalhoty a raději se vypařil, nechtěl toho zkazit ještě víc.

 

 

Takhle vytočený už dlouho nebyl. Neschopný personál, to ještě nezažil. Stylista byl strašný, tak snad kosmetička bude lepší. Přes místnost už se usmívala a čekala až Samuel dojde k ní.

„Ahoj.“ Nebál se tykat, tak ji pozdravil, jako starou kamarádku. Když vám dělají účes třeba dvě hodiny, tak je divné si s někým vykat. Byla celkem milá. Kulatý obličej a hnědé vlnité vlasy po lopatky. Zrovna se jí může zeptat na toho stylistu.

„Ten váš stylista Elen je strašně neschopný. Stál ke mně otočený zády a klidně měl v práci na uších sluchátka.“ Odfrkl si.

Pěkná kosmetička se zastavila v práci a podívala se do zrcadla na Samuela. Zašklebila se a naštvaně otočila křeslo k sobě, aby mu mohla něco říct.

„Tak hele, ty to možná nevíš, ale..Elen vážně neslyší. Nikomu tady to nevadí, protože odvádí skvělou práci a jestli jsi ho nějak ranil tak si mě nepřej.“ Otočila ho zpátky a pokračovala v účesu.

Nemohl uvěřit vlastním uším. Tak proto ho neslyšel. V duchu si nadal do hlupáků a doufal, že bude mít možnost se mu alespoň omluvit, když ho tak bezdůvodně seřval.

V ateliéru čekali na druhého modela, s kterým měli fotit společné fotky, jenže ten se jak se zdá neukázal. Jak si může dovolit nepřijít na tak důležité focení? Pro některé lidi je to zázrak, jako třeba pro Samuela, že dostal tuhle práci a ten bastard si toho neváží!

Manažer šílel a fotograf byl z toho všeho na nervy.

Tomu se říká vydařený den, pomyslel si Samuel.

 

 

„Kde teď seženu jiného modela?“ Pochodoval manažer po místnosti jako lev v kleci a nadával.

„Omlouvám se, ale myslím, že o jednom vím.“ Objevila se ve dveřích kosmetička a podívala se na dokonalé nehty.

„Vážně? O kom?“ Přiběhnul k ní rozjařený muž středního věku a znovu už po několikáté si povolil kravatu.

„Není to model a nemá žádné zkušenosti, ale je vážně krásný. Myslím, že by to zvládnul.“ Pousmála se hnědovlasá dívka a opřela se jedním ramenem o futra. Samuel sedící na pohovce v místnosti začal poslouchat, to ho zajímalo.

„Ale nemůžeme přece nafotit fotky pro časopis Fantastic s nezkušeným modelem, to nejde.“ Posadil se muž na gauč a schoval si obličej v dlaních.

„Jestli to focení padne, budete muset vyplácet spousty milionů jako odškodné.“ Prohlásil jakoby mimochodem Samuel.

„Jdeme najít toho krásného modela.“ Vyskočil manažer energicky z gauče a s trochu nervózním smíchem vytlačil kosmetičku z místnosti, aby ho zavedla za oným neznámým.

Když dorazili do Elenova království, opravdu ho tam našli. Seděl u stolu maloval na

jesmin.jpg

 již předkreslené figuríny s nádherně načrtlými modely depresivní obličeje.

Dívka poklepala Elenovi na rameno a čekala, až se k ní otočí. Sotva co ji spatřil, se mu pusa roztáhla do velkého úsměvu.

Naprosto bezelstně se zaculila a vytáhla mladíka ze židle. Manažer ho hned začal se zaujetím obletovat.

Jako jedna z mála zaměstnanců firmy ovládala znakovou řeč. Pro Elena to tak bylo pohodlnější, líp se mu konverzovalo. Znakovou řečí mu řekla něco ve smyslu, jestli by si nechtěl trochu přivydělat.

„Cože?“ Vyslovil Elen zmateně jak ústy, tak rukama a podezíravě sledoval toho zvláštního chlapa, co se kolem něj ochomítal.

„Vždycky sis přece chtěl zkusit být model ne? Teď máš šanci.“ Vyznakovala mu dívka s úsměvem.

„Ale to nejde. Nemám na to obličej ani postavu. Navíc nemůže být hluchý model.“ Zakroutil hlavou Elen a znovu se posadil.

„No, vzhled na to máte.“ Vložil se do rozhovoru ten chlap. „Tak pojďte, nemáme moc času.“ Popadl ho za paži a táhl někam do ateliéru.

Dívka ještě ze stojanu sebrala oblečení, co měl mít druhý model a šťastně hopkala za těma dvěma. Elenovi to přála.

 

 

Samuel čekal koho přivedou. Byl netrpělivý a zvědavý.

Dveřmi prošel první manažer, ten ho ale nezajímal. Nakukoval hlavou, kdo přijde za ním a byl to.. Elen, ten stylista.

On přece nemůže být na fotkách s ním, když není ani trochu pěkný. Podíval se na Elena pořádně.

Měl krásně tvarovaný obličej do srdíčka. Přírodně blonďaté vlasy mu trčely na všechny strany. Samuelovi to připadalo sexy.

Když se ještě usmál, byl přímo k sežrání. Klidně ho mohl nahradit a být modelem stejně jako on. Sice byl malý, ale to nijak neškodilo jeho celkovému vzhledu. Vypadal jako ten nejhezčí drobný model, jakého jste si dokázali představit. Při příchodu do ateliéru se s ním všechno rozzářilo, jako by právě vyšlo slunce a všichni ho viděli poprvé v životě.

Bylo by dobré se mu omluvit, když už spolu mají pracovat. Udělal by to tak, jako tak.

Zrovna stál sám, takže se naskytla vhodná příležitost pro omluvu. Šel za ním. Už se chystal promluvit.

„Začínáme tak hněte svými drahými zadky.“ Zavolal na ně producent. Omluvu bude muset odložit. 

Vysvětloval jim všechny pózy, co mají předvádět a do čeho se převlékat během focení. Stáli zády u sebe a měli nasazený umělý úsměv. Ani jednomu z nich do smíchu nebylo. Samuelovy bylo špatně ze sebe samého a Elenovi ze Samuela a z toho jak se k němu nespravedlivě zachoval.

„Poslyš nechtěl jsem před tím tak vyjet.“ Snažil se omluvit Samuel.

„Nech si ty kecy pro svou babičku a radši pózuj svým drahým zadečkem!“ Odsekl mu Elen.

Omluvu asi nepřijme, co se dá dělat. Ať si trhne.

Pan stylista si sem přijde a jen tak ho dají na focení. Je to přece stylista! Sice pěkný, ale pořád stylista! Copak to tady nikdo nechápe?

Samuel se musel dřít celý život, aby dosáhl takového stupně. Nebylo to fér, ale život přece není fér.

 

 

Focení trvalo kolem dvou hodin. Elen, který na to nebyl zvyklí, byl na konci už pořádně unavený ze všeho toho převlékání a měnění póz. Jasně, už několikrát viděl

elen-drep.jpg

 modely při práci, ale nenapadlo ho, že je to až tak složité. Někdy fotil se Samuelem, někdy zase sám. Zprvu si nebyl moc jistý, ale světe div se, když nevypadal moc nadšeně, nakonec mu pomohl sám Samuel, který mu vždycky nenápadně bouchl do nějaké končetiny, kterou měl špatně, nebo mu řekl, jak se má tvářit. Nejspíš nebyl až tak hrozný, jak se ráno uvedl.

Když se spolu převlékali v jedné šatně, nemohl si nevšimnout Samuelových pohledů na svém těle. Ale nemohl se mu divit. Celé focení ho lidé propalovali pohledem, co je na něm tak krásného, aby mohl nafotit fotky vedle samotného Samuela Richardsona pro tak prestižní časopis. Takže se nebylo čemu divit, že se i Samuel chtěl podívat.

„Děkuju.“ Promluvil Elen, když si oblekl tričko a otočil se na vysokého muže, který si zrovna zapínal kalhoty. Trochu zrudnul, ale nahodil profesionální masku a snažil se na sobě nedát znát nejistotu. No tak, už přece viděl mnoho krásných mužů, se u něj převlékat!

Samuel se na něj podíval trochu překvapeně. Vlastně myslel, že se pořád zlobí. „Za co?“

„Že si mi tam pomáhal. Kdyby si tam nebyl, nejspíš by to skončilo katastrofálně.“ Upřesnil mladík se zářivě žlutými vlasy.

„Ber to jako omluvu za to před tím. Vážně jsem nevěděl, že si...“ Nemohl Samuel najít slova.

„Hluchý?“ Pomohl mu Elen a trochu se usmál.

„Promiň, jestli tě to urazí, ale... jak mě slyšíš?“ Zajímal se muž.

„Já ti odezírám ze rtů.“ Řekl mu Elen a zrovna mu větu i vyznakoval. „Takže ti nemůžu rozumět, když jsi ke mně zády, nebo když na tebe nevidím.“

„Takže proto. A ty sluchátka?“

„Když je mám v uších, můžu se vymluvit na hlasitou hudbu. Nemusí hned každý vědět, že jsem hluchý.“

„A pak za tebou napochoduje kretén jako já a seřve tě jako malého kluka, omlouvám se.“ Zamračil se Samuel a hodil a sebe tričko.

„To nic, stává se mi to často.“ Kývnul hlavou Elen, jakože to nevadí a spolu se Samuelem opustil místnost.

„To ale nemění nic na tom, že tu nemáš co dělat. Fotit pro tak slavný časopis je vrchol kariéry, tvrdě jsem dřel, abych se sem dopracoval a ty ses k tomu dostal jako slepý k houslím.“ Otočil na něj Samuel za pochodu hlavu.

„Já vím, jen jsem se snažil pomoct.“ Zesmutnil Elen a kouknul bokem. Uměl si představit, jak se Samuel asi cítí. Sám hodně tvrdě pracoval, aby mohl navrhovat na obálku časopisu Fantastic a kdyby tu práci dali někomu, kdo to nikdy nedělal... běsnil by.

Samuel mu dvěma prsty zvednul bradu a usmál se na něj. „To nevadí, chápu to, někdo má hold štěstí. Ani se nedivím, si vážně krásný.“ Řekl mu z blízka do obličeje.

alexis.jpg

Elen celý zrudl. Slavný top model mu právě řekl, že je krásný. Je to sen? Chtěl mu odpovědět, když do místnosti v doprovodu několika namakaných goril vstoupila krásná žena s černo růžovími vlasy a v celku bujným poprsím a začala se rozhlížet. Když zahlédla Samuela, se samolibým úsměvem se k němu vydala. Když byla u nich, popadla Samuela kolem krku a vášnivě ho políbila.

„Kdo je to?“ Vyznakoval zmatený Elen hnědovlásce po jeho druhém boku, která se tam vzala bůh ví odkud.

„To je Alexis, Samuelova přítelkyně.“ Vyznakovala mu zpět a někam odběhla.

Elena bodlo u srdce, když je tak spolu viděl, jen nechápal proč.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Parada

Karin, 11. 7. 2012 21:41

Začína to moc zajimavě.Doufám že je daš dohromady.

)

ada, 13. 6. 2012 19:03

Kedy bude 2 časť?

Re: )

Rin, 13. 6. 2012 19:07

Ada nevím, nejspíš tuhle neděli =)

......................

Rhea, 11. 6. 2012 13:15

Okomentovala jsem to u Frux, tak musím i tady. :-D Moc se mi to líbí. Už jsem si říkala, kdy to zveřejníte. ;-)

MUHAHAHA

Věžeň číslo 1302, 10. 6. 2012 22:30

KOukej, koukej, vidíš vidíš D:DD::D Jo bud všechko opakovat dvakrát je to sranda, jo budu všecko opakovat dvakrát, je to sranda..xDD
Ne dobře, ne dobře...xDD to by to by trvalo trvalo..xDD
Je to naprosto božíí holky jsem z toho odvařená, i když ten samuel je Kokot nebo byl :D:D ale tak to se nedá nic dělat, že.xDD MUHAHAHA..xDDD
Jsem hrozně zvědavá na ten další díl tu pitomou Alexis by měl někdo vysmahnout, já ji tam nechciiii TT_TT

Dokonalý

Mysticia-sama, 10. 6. 2012 20:38

Už se moc těším na další díl, je to velice zajímavé ^^

....

Naki, 10. 6. 2012 13:45

To bylo krásný :D :D už se těším na další díl :))