Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


16.Kapitola

25. 4. 2012

 Co tu dělám? Nechtěl jsem tam být. Brean se odmlčel a nejspíš volil správná slova, jak mi to vysvětlit.

„Hned, jakmile jsem se vrátil domů, čekala mě u vchodu má matka. Měla být na služební cestě, ale vrátila se dřív. Ona mě viděla... viděla, jak se líbáme a strašně se naštvala. Pokoušel jsem se jí to vysvětlit, že tě miluju, ale nechtěla to pochopit. Příšerně jsme se pohádali.“ Zavřel oči a vzpomínal.

Překvapeně jsem na něj pohlédl. Dobře, neodjel sám od sebe, ale přece tohle nebyl důvod, aby ho tam nechal. Kdyby ho vážně miloval, tak by byl s ním.

„Asi půl hodiny na to, mi služebná přinesla všechny moje věci. Matka řekla, že okamžitě odjedu. Nechtěl jsem.. já tě tady nechtěl nechat a když už, tak ne takhle. Prý když odjedu a už s tebou nenavážu žádný kontakt, tak na to všechno zapomene. Odmítl jsem.“ Mluvil pomalu a rozvážně. Hřálo mě u srdce, že mě měl opravdu rád. Věděl jsem, že nelže, prostě jsem to tušil.

„Po velmi dlouhé hádce padlo, že když tu zůstanu, tak mě vydědí a vyhodí z domu. Znal jsi mě, jsem pyšný, možná až příliš. A tahle pýcha mi nedovolila...Nechci po tobě, abys mě pochopil, ale nemohl jsem za tebou přijít bez peněz a střechy nad hlavou. Chtěl jsem se o tebe postarat a takhle... Nikdy za celý svůj život si neodpustím, že jsem odjel.“

Z očí mi padaly slzy, až příliš jsem se vžil do minulosti. „Ale říkal jsi, že budeš vždycky se mnou, že se mě nevzdáš. Mohl jsi jít ke mně, cokoliv, neměl jsi zmizet. Vyspal ses se mnou a zmizel.“

„Já to vím, ale jsem až příliš hrdý na to, abych musel být na někom závislý, můžu si za všechno sám, vím to.“ Přivřel oči a pohlédl na mě. Měl jsem odvrácenou tvář tak, aby mě neviděl. Nechtěl jsem, aby věděl, že pláču.

„Ani ses neozval.“ Přes slzy jsem skoro neviděl a nemohl mluvit. Stále jsem ho miloval, snad ještě víc než před tím. Nikdy jsem na svou první lásku nezapomněl.

„Pokoušel jsem se ti volat, ale nikdo mi to nebral.“ Byl jsem otřesený a nevytáhnul jsem paty z postele. Ani nevím, kde můj starý mobil skončil. Když jsem odcházel od Breana, musel mi vypadnout. „Když jsem mohl, tajně jsem ti psal, ale dopisy se vracely, jeden za druhým.“ Začaly mi docházet souvislosti. My jsme se stěhovali pár měsíců na to do jiného domu. Rodiče měli za to, že změna prostředí mi udělá dobře.

„Já tomu ne- nemůžu uvěřit.“ Vzlyknul jsem. Můj společník nejspíš zjistil, že pláču. V okamžiku byl u mě a držel mě pevně v náručí. Neopětoval jsem mu objetí, ani se neodtáhl. Nemohl jsem uvěřit, že mě neopustil ze své vlastní vůle. Pravda, že kdyby nebyl tak pitomě hrdý, nemuselo by se nic z toho stát, ale křivdil jsem mu v celku zbytečně.

„Ptal ses mě, proč jsem sem přijel.“ Zašeptal mi do ucha a dal obličej těsně před ten můj. Čelem se opřel o moje a pohlédl mi do očí. „Přijel jsem si pro tebe. Přijel jsem prosit o druhou šanci a lhal bych, kdybych tvrdil, že nechci, aby sis vybral mě. Celé ty roky jsem na tebe nemohl zapomenout. Byl jsi moje první a jediná láska. Pokoušel jsem se i zapomenut, ale nešlo to. Každý v mém okolí měl něco tvého. Jeden oříškové vlasy, druhý zelené oči. Moje poslední přítelkyně se jmenovala Daniela. Časem to bylo jen horší. Chtěl jsem tě vidět, dotknout se tě, být s tebou. Všechno čeho jsem dosáhnul je díky tobě. Chtěl jsem se co nejrychleji postavit na vlastní nohy, abych si pro tebe mohl přijet.“ Šeptal mi do tváře a jednou rukou mi utíral slzy, které se valily samovolně z mých očí. Srdce mi říkalo, že jsem tam, kam patřím. V jeho náručí mi bylo krásně. Chtěl jsem ho obejmout a už nikdy nepustit. Ale to nešlo.

„Já nemůžu...“ Zakroutil jsem hlavou a vykroutil se mu z náručí. „Nejde to.“

„Můžeš, jenom mi dej šanci.“ Zachytil mě za ruce a pokusil uklidnit. Pořád jsem se zmítal. Tohle nemůžu, nemůžu to Nensi udělat. Chtěl jsem být s ním. Celým svým bytím jsem po tom toužil, ale nešlo to.

„Ne!“ Vyškubl jsem se mu a vyrazil ke dveřím. Vyběhnul jsem z nich, ani je nezavřel. Musel jsem zmizet. Musel jsem odtamtud vypadnout, protože jsem věděl, že kdybych tam byl ještě o chvilku déle, podlehl bych a zůstal s ním.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Parada

Karin, 14. 7. 2012 13:22

Stejně sním zůstaň,nebo budu brečet .

...

Luczaida, 1. 5. 2012 19:35

no teda! to vůbec není pravda! :D Za to nemůžu, že jsi tak náchilná k závislostem :D :D A už jen z toho, jak jsem o QAF básnila ses mohla dovtípit že je to vysoce návykové :D :D Ale ani netušíš, jak mě to těší, že na to koukáš! :D :D

;-(

Mysticia-sama, 27. 4. 2012 21:15

Proč si pořád dělá problémy... Už se těším na pokráčko

......................

Rhea, 26. 4. 2012 20:27

Krása, no jsem zvědavá na další průběh. :-)

.

ada, 26. 4. 2012 18:43

Takže predsa len viac zavážili peniaze.

Re: .

Rin, 26. 4. 2012 18:47

Možná to každý chápe jinak =) Ale nevadí, sem ráda za každý názor =))

Och...

Hachi, 26. 4. 2012 11:55

Takhle to ukončit... Jeej já být na jeho místě už s ním sedím v letadle :D :D Nenech nás dlouho čekat :)

no to si děláš..!

Frux, 25. 4. 2012 19:13

Jako první,děkuju za věnování :)
Děláš si srandu jako? ty to tak ukončíš? honem další kapitolu jako :(
Já bych řekla, že mu Nensi pak řekne ať s ním zůstane. Oni musí byt spoleem :'(
Krásný dílek<3

:O

barbor, 25. 4. 2012 19:12

toto je čoraz zaujímavejšie. ale ten koniec. to zasa bude čakanie. inak krásna kapitolka.