Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


15.Část

13. 1. 2012

 Rey s Miyu začali jásat a se spojenýma rukama poskakovali po místnosti. Renji hned vytáhl telefon a obeznamoval svoji přítelkyni se situací. Simon se naklonil ke Korimu a usmál se. „Půjdeme?“ vytáhl ho na nohy. Modrovlásek se smutně usmál a rozloučil se s ostatníma. Autem to bylos Koriho domu jenom chvilička. Celou cestu bylo ticho. Když Simon zastavil před obytným domem, chtěl se chlapec rozloučit a odejít, ale Simon ho chytl za ruku  a stáhl zpátky do sedačky. „Nechci tě tu nechávat samotného.“ Pohladil ho po tváři a políbil. „Bylo toho na tebe dneska hodně.“

„Musíš domů za Makou. Nebyl si tam ani včera v noci.“ Sklopil pohled Kori. Taky nechtěl být sám v tom obrovském bytě, ale nemohl si Simona jen tak přivlastnit.

„Já vím, proto bych se tě chtěl na něco zeptat. Jak budeš trávit volno?“ vzal ho za ruku a začal si hrát s jeho prsty.

„No, jo neboj, mám spoustu práce! Musím se stavit za jedním známým a-“ horlivě vyjmenovával.

„Budeš sám?“ prokoukl ho Simon hned.

„Jako kůl v plotě.“ Rezignovaně sklopil hlavu.

„Už jsem volal domů a chůva sbalila a odvezla Maku na naši chatu, kde s ní budu a chtěl bych, abys jel s námi. Je to těžká samota a nikdo nás tam nebude rušit. Potřebuješ si odpočinout.“ Usmál se na překvapeného chlapce a políbil ho.

„To myslíš vážně? Ale to přece nemůžu. Přece vám nebudu kazit volno!“ zakroutil razantně hlavou.

„Zbláznil si se? Kazit mi ho budou leda starosti, co si o tebe budu dělat, když tě tu nechám.“

„Nepotřebuju hlídat!“ ohradil se dotčeně.

Simon povytáhnul obočí a zvednul svoji obvázanou ruku. Kori chtě nechtě musel uznat, že má pravdu. „Takže pojedeš?“

„Jestli nebudu překážet.“ Zčervenal trošičku a ošil se.

„Super, jdeme balit.“ Políbil ho černovlasý muž ještě a vyskočil z auta.

 V rychlosti zabalily všechny věci, které by mohl Kori potřebovat a za pár hodin stáli před

maka.jpg

 velkou chatou někde v horách. Šmoula se hned začal rozplývat nad krajinou a samotnou chatou. Najednou se otevřely dveře a v nich stála malá, naprosto rozkošná holčička se dvěma malými copánky. „Tati?“ vyběhla rozjařeně ven a vyskočila do Simonovi náruče.

„Mako,“ zatočil se s ní v náručí a pohladil ji po vláskách „moc se mi po tobě stýskalo.“

„Kdes byj? Mace byjo smutno!“ oznámila mu vážně.

„Promiň, byl jsem tady s Korim. Jemu bylo včera taky smutno, víš!?“ objasnil důvod svojí absence.

Černá očka se otočili na Koriho a na tváři té rozkošné holčičky se vykouzlil úsměv.

Pustila se Simona a přiběhla k němu. Kori si Mace dřepl a pohladil ji po hlavě „Moc rád tě poznávám, princezno.“ Usmál se.

„Mako, Kori tady bude na prázdninách s námi.“ Zvednul Simon kufry a vešel s nimi do chaty. Nebál se, že by si ti dva nesedli. Kori měl rád děti a Maka každého, kdo ji zaujme. Šmoulovi se to podařilo svými vlasy, které Maka obdivovala už na plakátech. Když znova vyšel ven, jen se usmál. Kori zrovna dělal s Makou letadlo a oba se při tom hrozně smáli.

„Báška Koi“ vykřikovalo děvčátko a modrovlásek se tomu děsně smál. Simonovi zmizel ze rtů úsměv. Nechal je tam a raději šel vyprovodit chůvu.

Maka Koriho zatáhla do svého pokojíku a česala mu vlasy. Simon přišel za nimi a pobaveně vyprskl smíchy. Chlapec měl ve vlasech milióny sponek a asi patnáct copánků. „Vypadáš vážně rozkošně.“ Dřepl si k němu a políbil ho na tvář. Nebude dělat Mace špatný vzor, i když už od malička ji učil, že nezáleží na pohlaví, ale že je důležité co cítí srdce.

„Nech toho!“ zčervenal Kori a bouchnul Simona do ramene.

„Tati, Maka česaja bjášku!“ zaculilo se děvčátko.

Simonova nálada v ten moment zase klesla na bod mrazu. „Honem do koupelny, máš tam napuštěnou vanu.“ popohnal ji.

„A může jít bjáška se mnou?“

„Šupej!“ ukázal na dveře. Děvčátko zesmutnělo a odebralo se do koupelny.

„Vadí ti, když mí říká bráško?“ zesmutněl Kori. Že by mu tolik vadilo, že mě Maka bere do rodiny?

„Jo, protože mi pak připadá, že jsem tvůj otec.“ Povzdechnul si Simon a přitáhnul si Koriho do objetí.

„Fakt?“ zasmál se úlevně modrovlásek a přitisknul se víc do nabízené náruče. „Nějak to s ní domluvím.“ Pohladil Simona po tváři.

„Dobře, ale musím jít za tím zvířátkem, nebo se v těch pěti cenťákách vody utopí!“ usmál se.

„Můžu tam jít já?“

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nyuuu

Katy-chan, 11. 4. 2012 0:44

Maka je kouzelné děvčátko!!!

.....

samba, 14. 1. 2012 11:08

Velmi milé

.......................

Rhea, 14. 1. 2012 11:03

Docela sranda. Bjáška. :-D Super. :-D

Mnoo

Mysticia-sama, 14. 1. 2012 10:27

Už se moc těším na pokračování, je to čím dál víc zajímavější xD