Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


12.Kapitola

29. 9. 2012

 Když už byl hotový s líčením, což mu dneska šlo vážně z tuha, kvůli rozklepaným rukám, ještě vytáhl z tašky čelenku s kočičími oušky a mašli na krk s rolničkou. Dnes měli neko akci. S dlouhým povzdechem si nasadil uši a za pochodu do kuchyně si uvazoval velkou rolničku kolem útlého krku.

„Ahoj, Momoko-senpai, kde je Ai?“ Haru se přiřítil k černovlásce a usmál se. Potřeboval se Ai

576324-bigthumbnail.jpg

 pochlubit, jak to s Renem vypadá, ale nemohl ji nikde najít.

„Zdravím, Ruko-chan. Je na place, ten hubeňour ji zase někam zve,“ pokývla směrem k jednomu stolku, kde seděl už důvěrně známý chlap, vážící maximálně šedesát kilo i s postelí. Ai stála u něj a něco mu s nasazeným falešným úsměvem vysvětlovala. Pak mávla ladně prsty a odhopkala do kuchyně.

„Ruko-chan, ahojky,“ objala ho kolem krku a hned s ním zaběhla na stranu. Byla oblečená v podobné uniformě jako ona, ale místo černých, měla žlutá ouška a obojek se třemi, místo jedné rolničky. Dokonce jí z pod sukně koukal kočičí ocásek. „Včera jsem tě viděla venku s tím klukem, jsi v pořádku? Nebyl na tebe hrubý?“

„Ne, právě naopak, jen… on mě podle všeho nepoznal a já jsem... no, tak nějak ze mě vypadlo, že jsem jeho, teda svoje setra,“ Haru kouknul jinam a spojil si dva ukazováčky na rukou, protože nevěděl, co s nimi. Vždycky když byl nervózní, to dělal. Věděl, že na něj bude Ai naštvaná a nebude se jí líbit, že Rena podvádí.

„No, ale doufám, že už se s ním neuvidíš takhle!?“ Zatahala za jeden pramínek fialových vlasů.

„No, to je právě ono, já s ním asi půjdu dneska na ten festival,“ usmál se nevinně Aizaki a když zahlédl Aiin neoblomný výraz, rozpovídal se, jak to bylo předchozí den úžasné a taky, co se mu stalo dnes, jen ten dopis vynechal, hned jakmile si na něj vzpomněl, mu nálada zase klesla.

„Dobře Ruko-chan, chápu tě. Ale pamatuj si, že bys ho neměla za nos vodit dlouho, není správné ho takhle podvádět,“ kapitulovala nakonec nad svou zamilovanou kamarádkou (?) a zapřemýšlela, když stavěla na tác sklenky. „No, počkej, ale když tam máš být v šest, neměla by ses jít zeptat šéfové, jestli tě pustí dřív? Dneska sice zavíráme brzo, ale až v osm.“

„No jo! Na to jsem ani nepomyslela. Ale ona mě určitě nepustí, už včera jsem odešla dřív.“

„Neboj, to zařídíme,“ mrkla na ni Ai a zatáhla ji do pracovny jejich šéfky.

„Umeko-sama? Máme velkou prosbu. Mohla by dnes odejít Ruka-chan dřív?“ Udělala na šéfovou psí oči a zaculila se.

„Už včera jsem tě pustila dřív, Ruko,“ vzdychla Umeko a přeměřila si její pracovnice pohledem.

„My víme, ale Ruka-chan má rande,“ odhalila Ai svoje bílé zuby. „Jeden kluk ji pozval na festival.“

„Vážně?“ Podivila se šéfová, a když Haru po chvilce přemýšlení přikývnul, usmála se. „Dobře tedy, ale zítra tu budeš jako na koni!“

„Ano,“ usmál se Haru.

 

Seděl na židličce před zrcadlem v šatně. Líčení měl už dávno, takže zbývalo, co si asi obleče. V tom si vzpoměl na Rena a jeho dárek. Vytáhnul z tašky papírový balík ovázaný červenou stužkou. Stejná barva jako Renovy oči a vlasy, pousmál se Haru a zatahal za jeden konec. Stuha povolila a on se mohl štíhlými prsty dobýt dovnitř. Když papír úplně rozložil, zůstal zírat na úplně nové, krásně žluté kimono. Zakryl si ústa rukou a zakřičel na Ai, aby se hned přišla podívat. Následovala stejná reakce.

„Kdes to vzala?“ Nechápala Ai a vzala jemnou, ale teplou látku do rukou.

„To mi dal ve škole, nevěděla jsem, co to je,“ posadil se Haru na židličku. Ale Ai nic takového nechtěla vidět. Prý když už se to jednou dostalo tak daleko, musel přijmout jeho, určitě hodně drahý, dárek. Doslova ho zvedla ze židle a pomohla mu do kimona s červeným obi, zase stejným jako má Ren vlasy.  Na zádech potom vytvořila uzel ve tvaru mašle, takzvaný Čočo musubi a se slovy, že mu tašku do zítřka pohlídá, ho vypakovala ze dveří. Haru nikdy moc neuměl chodit na dřevácích, takže než přišel ke svému domu, kde se měl s Renem sejít, málem se párkrát zabil. Ale díky bohu to nakonec zvládl tak, aby si před nikým neudělal ostudu.

Postavil se dál od domu, kudy tušil, že Renjiro přijde. Nechtěl, aby je viděla jejich matka. Určitě by nebyla nadšená z toho, že se vydává za dívku a podvádí ho.

„Ruko-chan?“ Ozvalo se za jeho zády. Haru se otočil, až se mu vlasy z paruky roztočily kolem hlavy a pohlédl na Rena, který stál s rukama v kapsách a zálibně se na něj díval. Na jednu stranu ho ten úsměv hřál a z druhé sžíral. On se nedívá na něj, ale na jeho sestru. To, co vidí, není jeho pravé já. Lehce se pousmál.

Renjiro stál za Haruem, než promluvil, už déle. Byl tak krásný. Vlastně si ho už několikrát představoval v kimonu nebo se mu o tom zdálo, ale nebude jeho sny, ze kterých se budil nejen zpocený, víc rozebírat. Když ho viděl čelem k sobě, měl chuť ho pomačkat v náručí. Nikoho rozkošnějšího ještě neviděl.

„Moc ti to sluší,“ pousmál se a vzal ho za drobnou ručku. Než se stačil Haru vzpamatovat, něžně ho políbil na tvář.

„Tobě… tobě taky. Děkuji, je moc krásné,“ pokusil se mu Haruka oplatit, ale jeho rozechvělý hlas byl tak tichý, že si nebyl jistý, jestli ho slyší. Tohle bylo jeho první rande v životě!

Ale Renjiro mu moc dobře rozuměl. Za ruku ho přitáhl k sobě. „Nemáš zač, půjdeme?“

 

Mířili mlčky k náměstí, kde byl festival. Bylo to neuvěřitelné, ale z Harua aspoň trochu opadla nervozita, ještě než dorazili na místo. Všude byly stánky a lidé v kimonech, kteří se přišli podívat na ohňostroj. Harukovi zazářily oči a culil se. Sice už na festivalu byl, ale jen jednou, před dvěma lety s maminkou. Jenže pak se její zdraví zhoršilo a samotnému se mu chodit nechtělo, protože když viděl kolem sebe šťastné rodiny a páry, připadal si tak ještě víc sám. Kouknul se na Rena, který ho už déle pozoroval a usmál se. Víc se natisknul na pevnou paži, za kterou se s Renem držel a vyšel vstříc lidem. Nepoznal, že to malé gesto Rena na chvilku naprosto vykolejilo a díky tomu měl chuť si rudovlásek nafackovat. Taková blbost ho dokáže rozhodit. No co to je?

"Je to tu hezké, kromě každoročního Sappora jsem na podobném festivalu ještě nikdy nebyl," připustil Renjiro a rozhlédl se. Možná tu bylo až moc lidí, na jeho vkus, přece jen chtěl být s Haruem sám, ale což.

"Myslíš sněžný festival?" Zajímal se Haru a pohodil fialovými vlasy. Byl na ně už tak zvyklý, že mu připadaly jako pravé.

"Ano. Mám v Sapporu rodiče a každoročně se tam všichni z rodiny sejdeme na několik dní," prozradil.

"Ty festivaly bývají krásné, viděla jsem jednou obrázky," pousmál se Haruka. Ren mu úsměv oplatil. Třeba si ho přiveze po novém roce do Sappora sebou, zašklebil se v duchu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

L., 15. 10. 2012 18:19

Já už to asi nevydržím... Renjiro se bojí, že když přizná, že ví, že Ruka je vymyšlená a hodí ven s Haruem, Haru se mu začne stranit. A Haru si myslí, že Renjiro si myslí, že je svá sestra a bojí se, že když mu to řekne, opustí ho.
Bože, to je tak zmatené! Ale já tomu rozumím. Těším se na další díl ;)

ouuu....

Yukiko, 7. 10. 2012 21:05

tak rozkošné! jen doufám že ho nebude klamat moc dlouho...ale hodně by mě zajímalo, kdo je ten co psal ten vyhružný dopis. do minulé kapitoly jsme to nepsala protože jsme se nemohla dočkat další kapitoly a tak jsme ji hned naklikla :D beztak to bude ten kluk co ho šikanoval...katsu se myslim menuje....taky mozná nee......ale bylo by to zajímavý ne? :) doufám že další díleček tu bude co nejdříve :D

.....

katka, 1. 10. 2012 17:33

něžné opravdu krasně něžné , budu držet palce aby jim to tak zůstalo

Roztomilýýýý

Mysticia-sama, 30. 9. 2012 19:53

Už se těším na pokračování a doufám, že se Haru přizná a věřím, že toho nebude litovat ^^

Paráda

Karin, 29. 9. 2012 21:58

Chudak už by mu to mohl vyklopit.Nemohu se dočkat jak to skončí a kdo je ten co mu vihrožoval.