Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


13.Kapitola

28. 10. 2012

 Haru nadšeně pobíhal od jednoho stánku, osvětleného malými žárovičkami, k druhému a sledoval nejrůznější atrakce. No a Renjiro zase sledoval jeho. Kolem něj procházelo mnoho krásných dívek v kimonech, ba dokonce i pěkných chlapců, kteří po něm pokukovali a usmívali se, ale jemu nestál nikdo kromě roztomilého Harua ani za pohled. Trochu ho to zprvu děsilo, ale teď už ne. Jestli si měl najít první lásku v osmnácti letech, asi to tak mělo být. Nikdy k nikomu necítil něco tak silného jako k němu, proto si byl jist, že je to jeho úplně první, pravá láska. Třeba za pár let potká někoho, koho bude mít ještě raději, ale to se mu zdálo nemožné.

„Takahiro-kun, podívej!“ Popadnul ho Haru z čista jasna za ruku a odvlekl k jednomu stánku, kde nebylo moc lidí. Na stěně vysela velká maska klauna s pusou dokořán a nějaké dítě se mu pokoušelo do ní hodit balónek s vodou. Za pět vydařených hodů se dá vyhrát závojnatka.

Renovi to přišlo jako jen další z mnoha atrakcí, ale Haru přikrčeně koukal do akvária s rybičkami a tenkým prstem ťukal na sklo. Proto Ren zaplatil jedno kolo. Počkal, než dítě před ním s brekem odejde a vzal do ruky jeden balónek. Dvakrát s ním popohodil a bez jakéhokoliv dlouhého míření prohodil gumu plnou vody pusou klauna, který začal blikat.

„Ty jsi to zvládl,“ zajásal Haru a usmál se.

kimono-2.jpg

„Ještě čtyři,“ ujasnil muž za pultem s úšklebkem. Za ten den rozdal sotva tři rybičky. Renjiro nakrčil čelo a zlověstně se na prodavače podíval. Během další minuty už Haru přebíral sáček s červenou rybkou a radostně se usmíval. Na to Ren koupil ještě další hody a vyhrál si druhou, tentokrát zlatou rybu, která svojí barvou trochu připomínala Harukovo kimono. Ten se na Renjira nechápavě podíval.

„Tahle je pro mě, nějak se mi zalíbila,“ ujasnil rudovlásek a vzal Harua za ruku. Ten mu opětoval stisk a trochu se otřásl. Byla už skoro tma a ledový vítr si pohrával se sukněmi všech, co byli v kimonech. „Je ti zima?“

„Trošku, ale-“ Haru chtěl naznačit něco v tom smyslu, že to přežije, když si Ren vysvlékl koženou budnu a přehodil mu ji přes ramena. Potom mu vzal ruce a zahřál je ve svých.

„Nechci, abys byla nemocná.“ Haruka stál jako opařený. Srdce mu tlouklo tak, že se bál, aby neprorazilo hrudní koš. Nejen, že ho Ren zahříval z venku, díky němu ho to hřálo i uvnitř. To, že byli spolu, že ho mohl držet za ruku a usmívat se na něj. Byl tak šťastný, nikdy v životě nebyl tak šťastný. Připadal si, že samým štěstím přetéká a jenom tohle v něm vyvolávala Renova přítomnost. Před tím byl rád, že si našel přítele, ale najednou mu to nestačilo. Bylo to od něj sobecké a moc dobře si to uvědomoval. Už tak se mu dostalo něčeho, v co nikdy nedoufal a on chce víc.

„Jsi krásná,“ zašeptal najednou Ren, který byl sehlý a obličejem nějak blízko k tomu jeho. Haru zčervenal. Renjiro ho pohladil po tváři rukou, kterou nedržel plastový sášek s rybou uvázaný na šňůrce a ještě víc se přiblížil. Haruka těkal očima po jeho obličeji a neodvážil se ani hnout. Obě jeho ruce byly schované v Renove jedné dlani. Hlavou mu běželo, že i kdyby neměl, chtěl, aby se Ren ještě víc přiblížil, aby spojil jejich rty...

 V tom do Harua ze zadu někdo vrazil. Zakymácel se a skončil v Renjirově náručí. Zvednul hlavu a uviděl, jak Renovi pomalu nabývá tepna na krku. Měl přivřené oči a zrychleně dýchal. Byl naštvaný?

„Hrabe ti, kreténe?“ Procedil hrubým hlasem skrz zuby. Ne, on dokonale zuřil! Už ho skoro mohl mít, už se mu skoro všechno to snažení trochu vyplatilo a nic! Nejraději by tomu idiotovi, co do nich vrazil, dal facku… židlí!

37294c2e0e_81258416_o2.jpg

Kluk měl přes hlavu plášť, který visel u přilehlého stánku, do kterého se zamotal, když se srazili. Když osvobodil aspoň obličej, pohlédly na Rena světle zelené oči, které se mu ani trochu nelíbily. Dlouhou rukou si ten neznámý sundal látku z hnědých, skoro zrzavých vlasů a Haru si všiml oranžové náušnice. Moc chlapců je nemělo, co znal, kromě Rena, ten měl v jednom uchu pět a v druhém tři, akorát všechny stříbrné. Líbilo se mu to.

„Omlouvám se, zakopnul jsem o vlastní nohy,“ pousmál se kluk, ale pronikavé oči se neusmály. Renjiro se ještě víc zamračil a pomohl Haruovi se narovnat.

„Tak si dávej větší pozor,“ poradil mu rudovlásek se stále naštvanou grimasou v obličeji.

„Nic se nestalo, mně se to děje pořád,“ kývnul Haru a víc si kluka prohlédnul. Byl zajímavý. Vysoký, ale ne jako Ren a hubený. Něco na něm bylo zvláštního, nespíš ty oči.

„Počkat, my spolu chodíme do školy! Jmenuji se Akimichi Yori a jsem ve stejném ročníku. Máme spolu laborky,“ pohlédl na Rena v uvědomění a podal mu ruku. Ten se na ni ani nepodíval a stále mu hleděl do očí.

Haru nechápal, co se děje. Renjiro byl jindy velice zdvořilý. Proto ruku přijal on a vysloužil si tím, aby se na něj Akimichi poprvé pořádně podíval. Jeho nejspíš nepoznal, protože se jen pousmál. „Já jsem Ruka.“

„Těší mě. Musím jít, ostatní na mě čekají.“ Ještě jednou si s Takahirem vyměnili pohled a už kluka v černém kimonu nebylo.

„Vypadal mile,“ prohodil Haru a obrátil se na svého společníka.

„Ale určitě nebyl. Nelíbil se mi ten jeho pohled,“ zamračil se. Najednou ho vzal Haru nečekaně sám od sebe za ruku a nepřestával se usmívat.

„To se ti jen zdálo.“ Na to si Ren něco uvědomil. Haru, když si nasadil paruku, byl jiný. Měl víc sebedůvěry. Pravý Haruka by ruku toho kluka nikdy nepřijal jen tak. V tom ho napadlo, že pravý Haru by nepřijal ani jeho ruku jen tak. Povzdychnul si a propletl svoje prsty s jeho. I když by tu raději byl s pravým Haruem, nemohl by se ho dotýkat ani jako teď za ruku a normálně s ním mluvit, takže nějakou výhodu to mělo, kromě toho, jak mu to šíleně slušelo. Aby se dostal aspoň sem i bez převleků, bude muset ještě trochu zapracovat.

„Pojď, bude ohňostroj, najdeme si dobré místo.“

To ale nebylo zase tak jednoduché. Travnatá plocha byla plná lidí, kteří se už nemohli dočkat, až se díky pirotechnice rozzáří tmavá obloha. Po dlouhé chvilce hledání Renovi došlo, že nejspíš lepší místo nenajdou, a tak prostě zůstali stát v davu lidí. Haruka se díky větru zatřásl a vic se zachumlal do kožené bundy, když si uvědomil, že nejen jemu musí být zima. Ren před ním stál jenom v tričku s dlouhým rukávem.

„To ne, musí ti být zima!“ Zpanikařil a začal si ze sebe sundávat bundu, aby ji mohl vrátit majiteli. Renjiro se usmál a naklonil se k Haruovu uchu.

„Jsi roztomilá,“ pošeptal a během toho, co mu bundu zase vracel na ramena, ho políbil na rudé líčko. „Nedělej si starosti, zajdu pro čaj, ano?“

„Dobře.“ Přikývl Haruka a sledoval Takahira, jak odchází. Jen kdyby se nemusel cítit tak provinile, bylo by všechno dokonalé.

 

Renjiro se zařadil do fronty na horký nápoj a zvedl sáček s rybičkou na úroveň svých očí. Chvilku sledoval, jak plave pořád dokola a trochu se mu jí zželelo. Určitě se musela hrozně nudit, bude jí muset zařídit akvárium, nebo tak. Ještě že nemá kočku.

„Pěkná ryba,“ ozval se za ním povýšený hlas. Ten den potkával lidi, které opravdu vidět nechtěl. Trochu s nechutí natočil hlavu, aby mohl vidět Mizuky, která byla oblečená v hnusně svítivém, růžovém kimonu. Rukávy měla stažené z ramen tak, že se bál, aby její přednosti nevypadly ven na chodník, a sukni tak krátkou, aby byly vidět její nohy v černých punčocháčích celé, skoro až k pasu. Nemohl uvěřit vlastním očím. Ta holka si zkracuje i kimono!

„Není ti zima?“ Prohodil otráveně a zase se obrátil ke stánku. K jeho smůle se ta řada ani nepohnula.

„Mám přece přehoz,“ ujistila ho Amaya vysokým hlasem, značně popohnaná tím, že jí Renjiro odpověděl a přišla k němu blíž. Ano, ten šátek, co měla přes paže, ji musel velmi zahřát. Nemohl pochopit, proč na ni zima nepůsobí, protože to přece nebylo z všeobecného hlediska a momentální teplotě možné, když už i jemu bylo chladněji, ale ta poslední věc, kterou by se chtěl zabývat, by byla, proč je zrovna Mizuky teplo. Třeba ji zahříval všechen ten plast, co v sobě měla, nebo kilo make-upu, kdo ví. „Tak, kde máš tu svoji krásku?“ Spustila hned na to a naklonila se tak, aby se jí mohl do výstřihu podívat pořádně. No, nejspíš to bylo myšleno jako svůdné gesto.

„Koho že?“ Už jen z její přítomnosti ho bolela hlava. Kdyby jen tušila, že o jeho vkusu toho ví asi tolik, co o španělské vesnici.

„Počítám, že když jsi odmítnul mě,“ přiložila si demonstrativně ruku s pařáty delšími než jeden článek prstu na hrudník, „musíš tady být minimálně s nějakou přiblblou modelkou.“

„S žádnou takovou tu nejsem, ale pár se jich tu vyskytuje,“ sjel její vzhled od hlavy až k patě a zase zpět. „Pořídila sis nové šaty?“ Zvedl jedno obočí. Při pohledu na ni ho napadalo výstižné označení, ale nerad by urazil všechny vykonavatelky nejstaršího řemesla vůbec.

„Všiml sis? Je šité na míru,“ zatočila se dokola a jako na potvoru špatně došlápla a skončila nalepená na Renovi, který jen obrátil oči v sloup. „Jejda,“ uculila se a hned na to se vyhoupla na špičky.

 

Nebe ozářila první barevná koule, která se okamžitě rozprskla. Ohňostroj začal a Ren pořád nepřicházel. Haru nechtěl, aby o to přišel, proto se začal prodírat davem ke stánkům. Díky jeho drobné postavičce to šlo dost ztuha a dvakrát se dokonce bál, že bude ušlapaný. Snažil se postoupit v davu těl, která na sebe byla těsně nalepená, ale nakonec opravdu dokázal s menšími obtížemi opustit tu nejhorší  změť lidí. Usmál se, jak na sebe byl hrdý, že to zvládl bez jakékoliv újmy na zdraví a rozhlédl se. Ale úsměv mu z tváře rychle spadnul. Ren opravdu stál u stánku, kde se prodával čaj, ale nebyl sám. Každých pět sekund se ozvala rána z ohňostroje a nadšené povykování lidí, kteří chodili všude kolem. Ale on to neslyšel. Nevnímal nic jiného, než jeho spolužačku nalepenou na Renovi s rudými rty přitisknutými na těch jeho. Zůstal jen tak stát a zírat na ně. Nešel tam, ani neodešel pryč. Jeho nohy se nechtěly hnout, jako by ho ti dva hypnotizovali. Připadalo mu jako věčnost, než se Mizuky trochu odlepila od Renjira a vykouzlila jeden z jejích odporných úsměvů. Ren ji ani neodstrčil, jen tam tak stál.

 

„Co si myslíš, že děláš?“ Zeptal se už trochu vytočeně. Tu holku nemělo cenu urazit, ani ignorovat, to chtělo něco pořádného. Proto se rozhodl prostě počkat, až si Mizuky splní svoje a zbytečně se nenervovat. To se mu zdálo jako ideální řešení.

„Co myslíš, že to je?“ Natiskla se na něj ještě víc.

„Ty jsi-“ Chystal se jí konečně vysvětlit, jak to mezi nima je a vždycky bude. Zvedl hlavu, aby se nemusel dívat na její obličej, když se mu vytratila slova. Venku z davu, který zíral na barevný ohňostroj, stál Haru. Ramena, na kterých měl pořád jeho bundu, měl svěšená a jenom na něj koukal. V rukách držel rybičku a ani se nepohnul. Když se ale jejich pohledy setkaly, pomalu se otočil a rozešel se pryč. Ren hned odstrčil Amayu, možná trochu hrubě a chtěl se za ním rozběhnout, když se mu do ruky zaťaly umělé pařáty.

„Počkej, kam jdeš?“ Naklonila brunetka hlavu. Možná by pomohlo ji trochu proplesknout?!

„Mizuky, už to pochop! Než jít na rande s tebou, bral bych raději pětihlavou saň!“ Vykřiknul na ni Ren a vysmekl jí svoji ruku. Nečekal na její reakci, prostě ji nechal stát jako v Jiříkově vidění samotnou a rozběhl se za Haruem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

prosim prosim smutně koukám.......

Yukiko, 5. 12. 2012 15:31

napiš něco dalšího....prosím! moc bych chtěla vědět jak všechno dopadne a tak víš? vždycky se sem přijdu podívat, jestli už je tu něcco novýhzo, a ono zase noic. jak to?

Re: prosim prosim smutně koukám.......

Rin, 5. 12. 2012 22:10

Sem ráda, že se ti to líbí a že si zvědavá, ale mám pro tebe vysvětlení, jako pro všechny ostatní. Přišla sem na střední. Možná to znáš z vlastní zkušenosti a říkáš si, že to neni tak hrozné, nic méně já sem na umělecké škole. Třeba i to znáš, nevím. Každopádně se moc omlouvám, ale ze školy se vracím pozdě, mám díky tomuhle oboru víc hodin než ostatní školy a dostávám domácí úkoly, myslím kresbu, a to na týden víc výkresů, nejvíc A3. Takže sem tam nestíhám ani ty úkoly. Dělám je přes víkend, protože přes týden opravdu nemám šanci a když je konečně udělám, sem ráda že si zajdu ven se psem, nebo si chvilku hrát s dětma u nás doma. A samozřejmě nepočítám ostatní předměty, do kterých se musím učit, jelikož nejsme moc dobrá studentka =( Vážně mě to moc mrzí, sama psaní mám ráda a dělala sem to s chutí, ale nedostanu se k tomu. Samotnou mě to štve. Tohle je vysvětlení i pro ostatní! Já pořád doufám, že se to časem uklidní a třeba budu dostávat míň úkolů, až si tu kresbu natrénuju, nebo tak. Nechce se mi zase stránky pozastavovat.
Doufám, že se mnou budete mít trpělivost a někdo tu zůstane, protože rušit a vzdávat ty povídky a hlavně celé sny a naděje se mi nechce TT.TT
Gomene =.=

Re: Re: prosim prosim smutně koukám.......

Kagome/Kurama, 27. 12. 2012 0:52

Jo jo, takový je život bohužel, vím jak to myslíš, sama si zvykám na koleje a vysokou školu a na psaní není ani pomyšlení :/ Ostatní na výšce si šoupou nohama, ale my medici v podstatě nespíme, abychom všechno jakžtakž zvládali (a i tak to jde stěží). Snad budeš mít časem více prostoru na koníčky :) Hodně štěstí na střední, přijdou bohužel i horší věci, než jsou středoškolské povinnosti, tak ať se ti daří :) (Jsem si tak najednou vzpomněla, že jsem kdysi brouzdala na netu a psala něco jako povídky... :D)

Re: Re: Re: prosim prosim smutně koukám.......

Rin, 27. 12. 2012 1:04

Kagomé, tys mi tu chyběla! Ty mi rozumíš! TT.TT Aspoň někdo...!
Páni, vysoká škoda a ještě taková, to musí být hrůza. Naše obory sou od sebe daleko, ale vážně to není sranda ani jeden O.o A to sem si myslela že bude...
Taky přeju hodně štěstí a doufám že i ty něco v budoucnu ještě napíšeš a budeš mít volno =) Jinak se obě jen potichu ztratíme a zbudou po nás jen stránky.... O.o

Super

Yuki-cat, 24. 12. 2012 20:48

Skvělý, další díl a já trubka si ho přečtu až po dvou měsících. Skvělý díl a rovnou si tedy objednávám další, předem moc děkuji :D

Ahoj

Niera, 12. 12. 2012 12:39

Ahoj mas moc pekny blog .:) ja se zr6vna snazim rozjet ten svuj po dlouhe nepriTomnosti. Nechtela bys prijit budu se tesit:) niera.blog.cz

Kawaiiiiii ^^

Widlicka, 2. 12. 2012 1:27

Chudák Haru, teď ještě asi šíleně žárlí
A Ren má zas pech na tu potvoru, snad se mu podaří Haruovi vysvětlit, že je v tom nevinně ;-)

Kjáá

Mysticia-sama, 5. 11. 2012 8:28

Prosím, ať to dopadne dobře. Doufám, že se Haruovi nic nestane...

......

katka, 29. 10. 2012 16:06

ach ach to bylo tak krásně romantické než narazil na tu husu a teď abych se starala co bude dál

...

L., 28. 10. 2012 15:59

Takový konec si nezasloužíme. Proč se to musí vždycky zkazit? Nějaká blbka si myslí, že dostane semeho, a ve chvíli, kdy ho začne líbat, je uvidí uke. Inteligence těch holek musí být vážně na bodu mrazu...
No, když to tak usekla, doufám, že se brzy dočkáme dalšího dílku :)

...

Hachi, 28. 10. 2012 15:56

Ach, chudák... Vlastně oba dva :D No mám takové tušení, že se stane něco závratného a doufám, že pěkného :D

:D

Dark Davil, 28. 10. 2012 10:41

Ježiš jak já se nemohla dočkat :D a ty to tak usekneš :( Doufám že další díl přibude brzo!!!!!